Po listopadu 1989 byla na popud Gertrudy Chowaniokové a Ladislava Szpyrce činnost galerie „Půda“ obnovena a navázala na dřívější výstavní tradici. Do r. 1997 také pokračovala i výstavní činnost ve Foyer Těšínského divadla.
V tomto období se určitý čas podíleli na výstavní dramaturgii František Kowolowski a Jakub Mátl, který již dříve uváděl některé výstavy a přispíval svými filozoficky zaměřenými texty do katalogů.

Otevření hranic s Polskem umožnilo realizaci společných česko-polských projektů. Byla to spolupráce s galerii „Miejsce“, kterou vedl p. Krzysztof Morcinek, a také s členy Polsko-česko-slovenské solidarity v Cieszynie, kdy jsme uspořádali skupinovou výstavu českých autorů „Zabaveno“, dovezenou z polské Wroclavi. V rámci Festivalu Polsko-česko-slovenské solidarity (1990) proběhly i výstavy českých a polských výtvarníků (Marek Chlanda, Jerzy Wronski, Zbigniew Lutomski, Václav Stratil, Dalibor Chatrný, Rudolf Sikora).
Na „PŮDĚ“ a v divadle se kromě renomovaných umělců představili také autoři střední a mladé generace ostravské výtvarné scény (Jiří Surůvka, Petr Lysáček, Daniel Balabán, Kamera Skura).

Po r. 1996 začíná další nové období činnosti galerie. Městské kulturní středisko se (s novým názvem Kulturní a společenské středisko „Střelnice“) přestěhovalo do budovy bývalého Domu dětí a mládeže na ul. Střelniční a ukončilo provoz galerie na ul. Hlavní.
V témže roce vzniklo Občanské sdružení Půda (zakl. čl. Gertruda Chowanioková, Petr Pašek, Petr Navrátil ,Jan Babilon, Ladislav Szpyrc) jež v budově na ul. Střelniční iniciovalo rekonstrukci půdního prostoru pro výstavní účely.
Nová galerie zahájila provoz v listopadu 1997 skupinovu výstavou českých a polských autorů, která byla součástí většího projektu s názvem „Kolmo k ose“, jenž probíhal i v dalších galeriích regionu. Po roce 1997 až do současnosti se na tvorbě výstavního programu podílí KaSS „Střelnice“ a Občanské sdružení Půda.

<

Historie galerie „Půda“

Galerie vznikla podzim r. 1980 v půdních prostorách Městského kulturního střediska na ulici Hlavní 12 v Českém Těšíně (zakladatelé B. Olešová, L. Szpyrc). Městské kulturní středisko, které si pro pořádání výstav pronajímalo foyer Těšínského divadla, tak získalo vlastní, byť komorní, stálý výstavní prostor. Řada výstav pak probíhala souběžně ve foyer divadla a na půdě.
Narozdíl od většiny výstavních síní oficiálních institucí na Severní Moravě, kde té době převládala produkce rozmělňující tradiční výtvarné pojetí poplatné tzv. socialistickému realismu, byla výstavní dramaturgie galerie od začátku zaměřena na prezentaci autorů, kteří se ve své tvorbě zabývali novými netradičními výtvarnými postupy.

Byla zde jistá návaznost na ojedinělé pokusy o soustavnou prezentaci moderní výtvarné tvorby v kraji. Ty však většinou byly pod nátlakem stranických orgánů, pro které byly veškeré svobodné projevy soudobého umění a myšlení nežádoucí, po krátké době likvidovány.
Příkladem může být výstavní činnost Domu kultury v Orlové, kde se na konci sedmdesátých let zásluhou teoretika Ivo Janouška a p. Marie Pszczolkové podařilo uspořádat rozsáhlejší cyklus výstav neoficiálního umění. Tyto byly kolem roku 1982 zakázany.

I přestože organizace výstav, výběr autorů, výstavní plány a texty katalogů k výstavám podléhaly složitému schvalovacímu procesu na okresních a krajských kulturních odborech a nad orgánizatory stále visela hrozba postihu, podařilo se v galerii „Na půdě“ a ve foyer Těšínského divadla realizovat řadu výstav významných představitelů tehdejší české a slovenské neoficiální výtvarné scény. Vernisáže v Českém Těšíně se tehdy staly ojedinělým místem neformálních setkání českých a slovenských umělců, teoretiků a také zájemců o soudobé nekonformní umění, kteří do Těšína přijížděli z různých míst republiky.

Velkou zásluhu na tom měla Bohuslava Olešová, která vedla galerii do r. 1983 a také ing. Kamil Drabina, který v letech 1980 -1984 zprostředkoval a pomohl připravit řadu stěžejních výstav. Po odchodu B. Olešové do Brna v r. 1983 pokračoval v činnosti galerie L. Szpyrc.

Od r. 1980 do poloviny r. 1984 se dařilo výstavy pořádat bez větších problémů, a vyjma zákazu výstavy Daniela Fischera z Bratislavy v r. 1982, nedošlo k vážnějším zásahům ze strany „kulturních dohližitelů“.
Zlom nastal na podzim roku 1984, kdy došlo ke konfliktu během výstavy pražského umělce Čestmíra Kafky. Na základě udání se informace o této výstavě se dostala na krajský výbor KSČ a výstava byla shledána jako „závažný negativní jev ve výstavnictví“. Poté začaly tlaky na změnu výstavního programu galerie a postupném utlumení její činnosti v r 1987.